1000
Původ Burg Leuchtenberg zůstává nejasný. Předpokládá se, že první stavba byla založena již v 10./11. století. Dnes nejstarší části hradního areálu pocházejí z doby lankraběte Ulricha I. (1294–1334).
1118
S Gebhardem I., pánem z Leuchtenbergu a Waldecku, vstupuje na půdu dějin šlechtický rod. Gebhard I. byl ženatý s Helwikou z Hopfennohe. Její starší sestra se provdala za wittelsbašského falckého hraběte Otu IV. Ten byl otcem vévody Oty I. z Wittelsbachu, tedy praotcem bavorského vládnoucího rodu. Gebhard I. zemřel roku 1146 a byl pohřben v klášteře Ensdorf.
1124
Roku 1124 byla Burg Leuchtenberg poprvé písemně zmíněna, když první pán z Leuchtenbergu, Gebhard I., přijal 17. května 1124 bamberského biskupa Otu Svatého k vysvěcení svého nově postaveného kostela. Ten se při své první misijní cestě do Pomořan zastavil na Burg Leuchtenberg.
1158
Gebhard II. z Leuchtenbergu doprovázel císaře Fridricha Barbarossu na dvou italských taženích. Vrátil se s hraběcím titulem.
1196
Syn Gebharda II., Diepold I., obdržel roku 1196 po vymření lankrabat ze Stefenike úřad i titul lankraběte.
1332
Do té doby byla Burg Leuchtenberg považována za hlavní sídlo lankrabat z Leuchtenbergu. Poté přenesli svou rezidenci do nedalekého Pfreimdu, kde později dokonce získali mincovní právo.
1500
V průběhu 15. století byli lankrabata z Leuchtenbergu povýšeni do knížecího stavu.
1646
S Maxmiliánem Ademem vymřel knížecí rod, který lze právem řadit k nejvýznamnějším rodům středověku.
1817
Po pádu Napoleona byl Eugen de Beauharnais, nevlastní syn Napoleona a zeť bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, odškodněn tituly „vévoda z Leuchtenbergu“ a „kníže z Eichstättu“. Zemřel roku 1824 a byl spolu se svou manželkou pohřben v mnichovském kostele sv. Michala. Vévodové z Leuchtenbergu proslavili toto jméno mezinárodně, neboť byli spřízněni s mnoha evropskými knížecími rody. Potomci částečně žijí dodnes.
1842
Až do tohoto roku sloužily některé části hradu ještě jako obydlí pro správce a soudní písaře. Konečné „vyhasnutí“ hradu znamenal ve stejném roce ničivý velký požár, který částečně zničil hradní areál a zároveň proměnil téměř celý městeček Leuchtenberg v trosky a popel.
1882
Příroda v tomto díle zkázy pokračovala, když roku 1882 úder blesku rozštípl bergfrit a jeho strana obrácená k městečku se zřítila.
1902
V letech 1902/1903 začala obnova věže a zároveň zachování celého hradního areálu.
Gebhard, pán z Waldecku, jako Gebhard I. z Leuchtenbergu
Na základě klášterních staveb svého tchána postavil i on kostel. Biskup Ota Svatý jej vysvětil dne 17. května 1124. Gebhard I. byl pravděpodobně také tím, kdo postavil první hrad na 573 m vysokém žulovém vrchu a pojmenoval jej podle téhož Lukenbergu. Gebhard I. zemřel roku 1146 a byl pohřben v klášteře Reichenbach.
Gebhard II.
Doprovázel císaře Fridricha Barbarossu na jeho druhém tažení (1158–1162) do Itálie. Od té doby vystupuje s hraběcím titulem. Gebhard II. pravděpodobně zemřel roku 1168.
Diepold I.
Vnuk Gebharda I. získal roku 1196 po vymření lankrabat ze Steflingu úřad i titul lankraběte. Často pobýval v okolí krále Filipa Švábského a po jeho smrti se připojil k protikráli Otovi IV. a doprovázel jej na jeho římském tažení v roce 1209. Odtud se již nevrátil.
Gebhard III.
Gebhard III. a jeho bratr Diepold II. si rozdělili své majetky tak, že Diepold získal Leuchtenberg a Gebhard Waldeck. Opakovaně se zdržoval v okolí císaře Fridricha II. Zemřel roku 1244.
Gebhard IV.
Po rozdělení majetku Waldeck zdědil po svém strýci Diepoldovi panství Leuchtenberg. Svůj podíl na Waldecku zastavil za 120 marek stříbra svému bratru Fridrichovi II. Zemřel roku 1279.
Gebhard VI.
Pokračoval v linii rodu Leuchtenbergů. Existuje mnoho zpráv o zastavování a prodejích majetku. Lankrabství Leuchtenberg se zdálo být blízké svému zániku.
Ulrich I.
S ním nastal úplný obrat. Prodané statky dokázal znovu získat a navíc nabyl i nové. Nejdůležitějším novým ziskem byl roku 1332 Pfreimd, pozdější rezidenční město lankrabat. Stál na straně Ludvíka Bavorského a zúčastnil se bitvy u Gammelsdorfu roku 1313. Zemřel roku 1334 a našel svůj poslední odpočinek v cisterciáckém klášteře Walderbach u řeky Regen.
Ulrich II. und Johann I.
Mezi bratry došlo roku 1366 k zemskému rozdělení. Získali mnoho statků a rovněž bohaté dědictví. Roku 1375 přešlo bohaté dědictví z Halsu na lankrabata z Leuchtenbergu. Od té doby si přidávali označení „hrabata z Halsu“. Lankrabata byla již brzy přijata do družiny císaře Karla IV. Ten jim svěřil hlavní velení zemského míru v Rothenburgu ob der Tauber.
Albrecht
Albrecht byl jediným synem Ulricha II. Zapletl se s rodem Zengerů do krvavé války a vytáhl proti jejich hradu Tannstein. Po zprostředkování míru musel ještě po řadu let vyplácet své pomocníky. Zemřel neženatý roku 1404.
Leopold
Leopold provedl na Burg Leuchtenberg různé stavební úpravy. Krásný epitaf z červeného mramoru, který se nachází ve farním kostele v Pfreimdu, jej zobrazuje v rytířské zbroji. Leopold pozvedl lesk a vážnost svého rodu natolik, že lankrabata od té doby nesla knížecí titul. Zemřel roku 1463.
Friedrich V.
Friedrich V. přinesl svou sňatkem roku 1467 panství Grünsfeld v severovýchodním Bádensku rodu Leuchtenberg. Friedrich působil v různých službách falckého kurfiřtství jako místodržitel v Ambergu, správce v Nabburgu, zemský soudce v Sulzbachu a správce v Auerbachu. Zemřel roku 1487.
Johann IV.
Tomuto byla roku 1504 dočasně připsána celá lankrabství Leuchtenberg. V letech 1513–1518 zastával úřad falckého místodržitele v Ambergu. Svou rezidenci Pfreimd povýšil roku 1497 na město. Jeho primogenitura z roku 1531 stanovila, že nejstarší syn převezme celé dědictví a bude svým sourozencům vyplácet roční deputát. Jan IV. patřil k nejschopnějším lankrabatům a zemřel roku 1531.
Georg III.
Císař Karel V. jmenoval tohoto geniálního knížete svým radou a komořím. V letech 1545–1553 nechal Georg pilně razit mince. Roku 1532 právně získal panství Grünsfeld v Bádensku pro lankrabství Leuchtenberg, které zůstalo v držení Leuchtenbergů až do vymření rodu. Roku 1546 byla mezi ním a falckým kurfiřtem Fridrichem uzavřena tzv. „heidelberská smlouva“. Zemřel roku 1555.
Ludwig Heinrich
Ludvík Jindřich vládl jen několik let. V této době byly finance rodu Leuchtenberg v dobrém pořádku. Tolerantně smýšlející kníže neuplatňoval vůči svým poddaným žádný nátlak a ve svém panství trpěl obě konfese. Zemřel roku 1567, když jeho synovi byly teprve čtyři roky.
Georg Ludwig
Roku 1583 se přestěhoval do Pfreimdu, aby převzal vládu nad svým lankrabstvím. Jako přísný katolík se řídil ustanoveními Augsburského náboženského míru z roku 1555. Od roku 1588 byl říšským knížetem. V letech 1594–1601 nechal v Pfreimdu postavit františkánský klášter. Roku 1594 se stal prezidentem říšského dvora, od roku 1601 působil u císařského dvora v Praze; roku 1613 zemřel ve Vídni na mor. Je pohřben v Pfreimdu spolu se svými třemi manželkami.
Wilhelm
Vilém miloval společnost a dobré pití. Roku 1610 opustil rezidenční město Pfreimd, kam se roku 1614 opět vrátil. Tam vytlačil bavorského komisaře a za doprovodu různých násilností vykonával vládu až do roku 1621. Po smrti své manželky vstoupil do františkánského řádu a roku 1634 zemřel jako františkánský kněz v Ingolstadtu.
Max Adam
Roku 1628 převzal vládu nad lankrabstvím Leuchtenberg. Třicetiletá válka přinesla celé lankrabství bídu a utrpení. Následkem bylo ochuzení šlechty i lidu. Nakonec si zvolil opevněný Nördlingen za své sídlo a roku 1646 zemřel na vodnatelnost.
Tímto tedy zemřel poslední z jeho rodu, přesně 500 let po smrti svého praotce.