Nad Dürnitz, v západní stěně jednoho podlaží, se dochovaly obvodové zdi s oválnými okny typu „volské oko“ ze 17. nebo 18. století. Takzvané „horní patro“ bylo původně obytným traktem a až do požáru roku 1842 sloužilo jako obilní sýpka. Při tomto požáru byla zcela zničena střešní konstrukce, čímž se místnosti proměnily v ruiny. Původně vedlo do horního patra točité schodiště, které se však nedochovalo. Pouze oboustranné zaoblení zdiva vedle dnes vestavěných stupňů ještě odkazuje na původní schodiště. Tato budova hlavního hradu byla obývána nejdéle a od 17. století krátce sloužila soudnímu písaři z Leuchtenbergu jako ubytování. V této době zde byly uchovávány také staré spisy, knihy a listiny ze zaniklých úřadů.

Díky zpevněné podlaze dnes prostor slouží jako přechod k Bergfried a zároveň jako oblíbený vyhlídkový bod. Z tohoto Plateau se otevírá široký výhled na Hornofalcký les a Steinwald až k Fichtelgebirge: od Schneebergu a Ochsenkopfu přes Parkstein a Rauhen Kulm až po Monte Kaolino u Hirschau.