Rentamt z Leuchtenbergu, dříve soudní písařství, bylo nazýváno také „Nový zámek“. Jako pozdně středověký finanční úřad bylo Rentamt odpovědné za správu vrchnostenských příjmů. V důsledku velkého požáru z 5. července 1842 byla budova zcela zničena, načež bylo Rentamt přeloženo do Vohenstrauß. Dnes na někdejší stanoviště této pro Leuchtenberg významné stavby připomíná už jen několik zbytků zdí.

Toto místo bylo kdysi také sídlem zemského soudu lankrabat z Leuchtenbergu. Poté, co lankrabata roku 1332 přenesla svou hlavní rezidenci do zámku Pfreimd, působili zde šlechtici – zemští soudci a správci. Prvním známým zemským soudcem byl roku 1332 Heinrich z Lichteneku, posledním Oswald svobodný pán z Annethanu, který úřad zastával v letech 1784 až 1804.

Roku 1836 popsal Theodor Dorfmüller, bývalý farář z Himmelkronu, v okamžiku zamyšlení své dojmy z tohoto historicky významného místa: „Urozený zemský soudce, hůl v ruce, po jeho pravici přísahou vázaný písař s knihou, v kruhu kolem rozsudků vážení muži, venkované z okolních vsí. Žalobce vystupuje vpřed, není to mnich z Kastlu? Co je tvým požadavkem? Jeho opátova plná moc nosí v ruce, po jeho pravici stojí řečník. Hlasitě si stěžuje na násilné šlechtické vazaly lankrabství, kteří si přivlastnili majetek jeho kláštera. Soudce se ptá na prsten, jakého je práva. Právo je přiznáno, vyhlašuje se obžalovaným. Soud končí, šlechtici se však nikdo nezodpovídá. Opět krátká otázka, krátké právo, mnich odchází se svým soudním listem vítězně pryč.“

Tento archaickým způsobem popsaný děj se zakládá na skutečné události před zemským soudem v Leuchtenbergu roku 1334.